Obec Soběsuky bude mít novou vyřezávanou sochu sv. Floriana
Před nedávnem jsem osobně vezl novou sochu do obce Soběsuky. Možná bych měl psát něco konkrétního o tomto díle. V letošním roce jsem však těch Florianů vyřezal tolik, že bych se asi opakoval. Každopádně je to stále krásná práce a dá se vyřezat 100x jinak. Je to jen na kreativnosti řezbáře.
Chtěl bych spíše napsat něco o obci samotné, kde bude nová dřevořezba umístěna
Poptávka přiletěla klasicky na email. Pan starosta se shlédl v mých dílech zveřejněných na mých webech s dřevořezbami a tak mě oslovil. Vše bylo domluveno a já se pustil do díla. Nabídl jsem mu, že si udělám výlet a dřevořezbu osobně přivezu. Jednak to nebylo daleko a za další jsem se chtěl podívat, kde bude Florian umístěn. Myšleno, hlavně v jaké obci. A proč vlastně o obci Soběsuky chci psát?
Vůbec jsem netušil, jak Soběsuky vypadají. Jako o spoustě jiných obcí samozřejmě. Věděl jsem, že jsou u Kroměříže a Kroměříž mám osobně rád. Z webových stránek o tom, jak obec vypadá moc nezjistíte. Tak se prostě na místo samotné musíte vydat.
Tučně musím napsat – byl jsem mile překvapen! Za tu hodinu, co jsem se v Soběsukách zdržel toho moc nezjistíte. Ale odjížděl jsem tou obcí zcela prodchnut. Genius loci jel na plné obrátky. Už v první chvíli, kdy mne navigace svedla z hlavní cesty mezi pole a lesy, a kdyby vedle mne neseděla partnerka, řekl bych si, že mne tady někdo táhne, aby mne sprovodil ze světa. Pustina. A najednou v dáli začaly vystrkovat své štíty domky a stavení obce.
To už snad ani dnes není možné, že může obec ležet na samotě, kde kolem není pumpa, fabrika, průmyslová zóna, hype super mega market atd. atd. Nic. Jen pole a lesy. Já mám snad dojem, že ta příjezdová cesta byla jediná, co do obce vede.
A co teprve obec samotná
Když jsem čekal na pana starostu, abych mu dílo osobně předal, měl jsem nějaký prostor, abych si obec prošel. Žádná placka, pěkně členitý terén, návrší, uličky a domky, které leccos pamatují. Nádherná hospodářská stavení, bohužel některá rozpadající se, až mi zabylo smutno. Totálně zapomenutý čas. Já najednou viděl zahrady svého mládí u babičky v Úvalně. Staré odrůdy hrušní, jabloní a švestek. A ticho. Pak jsem narazil na nádherný dům, bohužel taky poněkud v rozpadajícím se stavu. Byla to bývalá škola. Žádná malinká budova. Kolik tam muselo být kdysi školou povinných dětí. Dnes už asi jezdí do Kroměříže. Ta budova však na mne působila spíše jako vila zámožných lidí. Musela to být ve své době bohatší obec.
Dozvěděl jsem pak od pana starosty, že obec má 700 let. A je to vidět. Mnohé domy opravdu pár stovek let pamatují.
Samotná zvonice, o které se bohužel přesně neví, kdy byla založena, ale věřím, že tam je od samotného založení, stojí za povšimnutí. A v ní, respektive v jejím výklenku bude socha Svatého Floriana umístěna.
Těším se, až se tam opět vrátím a budu mít na toulání zdejším krajem a obcí samotnou více času.