Kresby, které jste si přáli

Asi to začne být takový seriál na pokračování, když píšu o již realizovaných kresbách na přání, které si u mne objednali zákazníci. Než abych tu popisoval každou kresbu extra, čímž bych dost nafukoval tento web a možná by mě měli za to vyhledávače Google a Seznam rádi, ale už by mě za to asi neměli rádi návštěvníci, tak raději vždy v nějakých časových úsecích v jedné várce zveřejním, co jsem doposud nakreslil. No, vlastně ne až tak vše. Něco musím držet pod pokličkou, protože si již u mne zákazníci objednávají kresby jako vánoční dárky a to by asi nebylo fajn, kdybych to tu propích. Fajn ale je, že o mé kresby máte zájem. To mne těší a těším se, co si u mne budete za kresby objednávat na Vánoce 🙂
Takže co to zase za poslední měsíc bylo?

Když vám na výstavu pochybne obraz

Kresba aktu

Při instalaci mých výtvorů pro výstavu, jsem docela hezky zaplnil všechny prostory výstavní síně, nicméně i přesto se našlo místečko pro jeden obraz. Ten jsem však neměl. Nechat tam holou stěnu… a v tom mě napadlo, ne stěnu, ale holou zadnici. Myslím, že páni pohled na krásné ženské pozadí nikdy neodmítnou a dámy mohou posoudit hezké umělecké zpracování. A tak vznikl tento obraz, nebo kresba chcete-li.

Tuto kompozičku jsem měl již v zásobě delší dobu, ale nějak nebyl prostor na realizaci. A to byla jedinečná příležitost. Sice to byla otázka několika hodin, protože instalace se uskutečnila den před zahájením výstavy, takže jsem se musel vskutku hecnout. Jednou rukou večeřet a druhou kreslit.

Zvolil jsem kombinaci uhlu a suchého pastelu, což je již druhá kresba s touto technikou. Tu první naleznete zde – kresba pianisty.

Velikost formátu je A2 a dílko je rovněž k prodeji.

Vyřezávaný státní znak

Státní znak ČR z hruškového dřeva

Asi není lepší příležitosti na zveřejnění této dřevořezby, než tento víkend, kdy vrcholí oslavy 100 let od založení republiky. Tato řezba nevznikla za tímto účelem, ani k této příležitosti. Prostě to zrovna tak vyšlo, když jsem si říkal, co teď zveřejnit a hle, není lepší chvíle! Je to již druhý kus, který jsem tvořil. Není to mnoho, nepopírám, ale dost na to, aby si člověk uvědomil, jak složitý na vyřezání ten náš státní znak je. Uděláte jednoho lvíčka a říkáte si, tak ještě jeden. Orlice tak složitá není, ale je tam taky 2x, takže co jste při práci prožívali na jedné, zažijete ještě jednou na druhé. Satisfakcí je pak výsledek. Protože, když nejste leváci, tak to fakt stojí za to. A navíc, když si uvědomíte, co to vlastně ztvárňujete, začnete k tomu mít vztah a o tom to celé je. To se odrazí i ve výsledku. Pak vlastně někomu někde v kanclu bude viset veselá parta orlic a lvíčků. No není to fajn?

Republice zdar!

Jak již z názvu plyne, dřevo je hruškové, mimochodem je to velice kvalitní dřevo a bohužel ubývá. Velikost řezby je 50 cm na výšku. Odstín byl dle objednávky zvolen velice světlý a to smrkové mořidlo. Svrchní vrstva byla ošetřena včelím voskem.

Znak byl vyřezán klasickým řezbářským způsobem, tedy dláty.

Pokud by měl někdo zájem o zhotovení znaku, není problém. Můžete mne kontaktovat – zde.

Vyřezávaný sýček

Dřevořezba jedné z nejmenších soviček

Dřevořezba tohoto sýčka sice nebyla úplně nejmenší, jelikož bude umístěn na vyvýšeném místě, tak aby jej bylo vůbec vidět. Víte, že je sýček ohrožený druh? Nevím, zda vyřezáním sýčka nějak tento jeho osud změním, ale čím více se o tom a o všem, co je tak nějak na šikmé ploše, začne mluvit a nebude se to přehlížet, pak je tu jistá šance na změnu. Já nemluvím, ale vyřezávám 🙂

Řezba tohoto sýčka je 60 cm vysoká, je z jasanového dřeva. Dodán byl bez povrchové úpravy, tu si zákazník udělá sám.

Vernisáž

9. 10. byla zahájena má výstava

Je to již rok, co jsem se domlouval, že uspořádám výstavu v DK ve Frenštátě p. Radhoštěm. Ten rok tak neskutečně uběhl, což by nebylo to nejhorší, ale já těsně před výstavou ještě prodal pár řezeb a co pak dát na výstavu? Jasně kresby, těch jsem již pár cca 20 nastřádal, pak fotky, těch bylo taky dost, ale chtěl jsem výstavu postavit hlavně na řezbách. Pro mě vlastně dobrý, že jsem téměř vše prodal, horší pro ty, co se chtěli na řezby na výstavě podívat. Ale prezentuji se i jako kreativec a ten si musí poradit i v takových situacích. Vařil jsem sice trochu z vody, ale nakonec vernisáž proběhla výborně i s několika dřevěnými kousky. Tak doufám, že bude mít stejný průběh celá výstava, která trvá do 2. 11.

Hudebně vernisáž doprovodili Ruky na dudy, kteří v rámci projektu Beránci a vlci obdrželi letos hudební cenu Anděl. Byli skvělí a já jim za to dík.

Fotky z vernisáže, kterou nafotil David Šrubař naleznete zde vernisáž výstavy