Deskový obraz v podobě reálného stromu

Strom života

Jak jsem ze stromu vyřezal strom

Někdy přiletí zakázka vyřezat sošku vysokou pouhých 13 cm a někdy je to deskový obraz o úctyhodných rozměrech 2 x 3 m. To je už plocha. Byla to výzva, které jsem se rád ujal.

Motivem řezby byl strom. Ne však strom vyřezaný jako reliéf do desky, ale opravdový strom. V mém pojetí však už trochu do prostoru a hloubky. Nemám rád placaté 2D věci. Když už to měl být takový rozměr do plochy, proč také ne do hloubky. Ta nebyla nijak závratná, pouhých 10 cm. Ale když to hezky ztvárníte, pak se vyřezávaný motiv, v tomto případě kmen stromu s větvemi hezky nafoukne a začíná to vypadat dost reálně.

Asi vás stejně jako mě napadne, no nejdříve stromy pokácíme, nařežeme, pak je slepíme do hromady, abychom z nich zase udělali strom. Lidská marnivost. Jenže i stromy mají svou pomíjivost, a tak jsme jim dali další příležitost.
V množném čísle píšu záměrně, protože autorský nápad vyšel od zákazníka, respektive zákaznice, se kterou jak se říká, jsme se dohodli na první dobrou. Naše myšlení se spojilo a ačkoli vše proběhlo čistě přes WhatsApp, výsledek byl uspokojivý na obou stranách.

Nešlo tentokrát jen o vytvoření díla v podobě dřevořezby, ale i o instalaci na místě. Musel jsem tedy vzhledem k velikosti řezby strom udělat na tři díly a připravit spoje, abych na místě mohl jednoduše lepit.
Zavěšení proběhlo lehce dramaticky, protože zvedat cca 100 kg do výšky, jako když věšíte obraz, který ovšem nemáte pořádně za co chytit – větve byly vysoko 🙂 a ještě se trefit na kotvy, no bylo to dobrodružství. Jako když foukal silný vítr 🙂

Dílo nyní zkrášlí stoletý domeček v krásném prostředí vesničky Senorady. Se zákaznicí jsme zvolili i dobrý odstín, který do interiéru, jakožto celý strom krásně zapadl.

Jsem rád, že se vše povedlo. A jak vlastně, se můžete podívat na fotkách.

Toulky s foťákem

Mnoho času na focení nemám, ale hecnul jsem se a nedávno konečně vyrazil. Jelikož působím v rázovitém kraji beskydském, vyrazil jsem jak jinak, do beskydských kopců.
Plán byl pokořit Malou Stolovou, ale protáhli jsme to na Sedlo Kněhyně. Já, partnerka a labrador Bazi. Jelikož má Bazi již 9 let, je potřeba mu túry poněkud uzpůsobovat. Což ale zcela nevyšlo. Trasa na Malou Stolovou z Pod Stolové je kamenitý krpál, pro otrlé horolezce, takže jediná má koncentrace byla, abych cestou nevypustil duši. Natož tak myslet na to, kde, co vyfotit. Přežili jsme to! Bazi cestou zpět posedával, jako jestli toto fakt myslíme vážně.

Další část fotek je zachycena z naší zahrádky, kde se nám urodilo pole sluněčnic. Podotýkám, že ne našim zapříčiněním, nýbrž zapříčiněním ptactva, který takto semínka slunečnic vyselo. Děkujeme!

Socha J. A. Komenského

Ne vždy je dobré mít hlavu otevřenou. Jan Amos Komenský ji jistě ve své době otevřenou měl. On ji má, vlastně měl i v dnešní době. A to nebylo dobře.

Přesně před rokem, tj. v srpnu 2018 jsem dokončoval sochu – dřevořezbu J. A. Komenského pro základní školu v Kozlovicích, okr. Frýdek – Místek. Dřevo to bylo poměrně svěží, takže se dalo předpokládat, že ještě bude nějak pracovat. Jak, to lze těžko předvídat a je potřeba tomu nechat čas. A čas ukázal.

Jak začalo dřevo vysychat, začaly se objevovat i různé praskliny, nijak však dramatické, až na jednu. Janovi praskla hlava. No není divu, stál před základní školou a věřím, že za školní rok musí prasknout hlava ne jednomu vyučujícímu. Tentokrát to odnesl přímo Komenský.

Nezbylo tedy než sochu trochu zrestaurovat. Hlavně tedy vyplnit a vylepit prasklinu, vyčistit celou sochu a finálně natřít.

Nyní je dřevořezba opět v kondici.

Svatý Florián ze dřeva vyřezán

Dostalo se mi další, již třetí příležitosti vyřezat sochu Svatého Floriána. Socha je určena pro dobrovolné hasiče z Palkovic, která bude zkrášlovat objekt hasičské zbrojnice. Bude umístěna venku a bylo tedy nutné s tím takto i počítat. Vybral jsem proto kvalitní jasanové dřevo a kvalitní lazurovací olej.

Jak už to tak u dřeva chodí, je potřeba dát dřevu dostatek prostoru. Tedy v případě, že nemáte ideální špalek, bez velkých prasklin, zahnilých míst nebo zarostlé kůry a jiných nečekaných překvapení, jako třeba zarostlý hřebík. Ten je vůbec pikantní záležitost. Když na něj narazíte, nejlépe vizuálně ještě před tím, než rozjedete pilu, tak paráda. Ale vše ostatní, co následuje po kontaktu řetězu motorvky s hřebíkem je špatně. Bohužel se to stává a dost to nas..e. A pokud z toho špalku necrčí voda, protože byl setnutý přede včírem.

Takový špelek, pokud máte ve vyřezávání nějakou frekvenci a děláte věci na zakázku, prostě nemáte. Proto je potřeba dát dřevu při vyřezávaní čas. Udělat hrubou řezbu a nechat tomu třeba i týden – záleží na okolní teplotě, co dřevo udělá. On se projeví, i když už ten špalek leží na sluníčku třeba rok. A když tomu špalku čas dáte, pak z toho máte vymazlenou dřevořezbu 🙂

Toulky za vínem – foto

Urval jsem se na pár dní od všeho kreslení a vyřezávání a vyjel na Jižní Moravu za dobrým vínem a trochu toho toulání na kole. Samozřejmě jsem nezapomněl přibrat foťák, bez kterého by to v této oblasti nebylo ono. Počasí bylo poněkud pekelnější – 34 °C, ale na kole a večerním ochlazení ve sklepích, se to dalo docela dobře přežít.

A kde jsem se to toulal? V Nechorech u Prušánek. Kdo máte rádi červená vína, tak tuto oblast doporučuji. Červená vína, jako jedno z mála míst u nás, tam opravdu umí.