Další z řady vyřezávaných medvědů

Jak jsem se zúčastnil Myslíkovského dřevorubce

Ano, sice jsem se této soutěže zúčastnil, nikoli však jako soutěžící dřevorubec, ale opět jako doprovodný program, kde jsem předváděl ukázky řezbářského řemesla. Ne tedy toho klasického s dlátky, ale vyřezávání motorovou pilou a dalšími obráběcími nástroji. Ono to ani u tak velkých dřevořezeb nejde. Těžko si představit, že bych postavu 150 cm vysokou dlabal dláty. Mohl bych snad, ale to bych dělal teda hodně dlouho. Jak to dělávali řezbáři před motorovými pilami vlastně ani nevím. Snad pilami ručními. No byli to hold machři.

Takže já tam onu sobotu v celodenním nasazení tvořil mládě medvěda s medvědicí. No, nejen onu sobotu, předcházela dvoudenní příprava. V sobotu jsem finišoval tak, aby mohla být dřevořezba připravena k vydražení. A stalo se. Po litém souboji přihazování se tato kompozička vydražila a nový majitel si ji mohl odvézt. Jak to s odvozem dopadlo nevím, nový majitel kolem řezby bezradně chodil, jak ji odveze, ale on už snad něco vymyslí.

Nutno zmínit, že onen výtěžek z aukce připadl organizátorům akce SDH Myslík, kteří si to zasloužili.

Vyřezávaná lavička pro mateřskou školu

Den obce v Kozlovicích

Byl jsem pozván jako doprovodný program na obecní slavnosti obce Kozlovice, v jejíž části mimo jiné i žiji. V tento sobotní den jsem tam byl za řezbáře a druhý den, kdy proběhla mše za obec a následné posezení jsem tam byl za starostu SDH. To jen tak na okraj 🙂 Jsou to takové mimikry. Za prostého občana jsem už dlouho nikde nebyl. No vraťme se k onomu sobotnímu dni. S organizátory jsme byli předem domluveni, že to bude lavička, která bude umístěna v mateřské škole v Kozlovicích a bude tedy sloužit dětem. Což je taková, řekl bych ušlechtilá práce. Motiv a celkové zpracování nechali zcela na mě. Samozřejmě, že řezba takového rozsahu nelze udělat za jeden den, v den akce. Začal jsem tedy o dva dny dříve, příprava na hrubo a v den akce už jen dodělávky a finalizace, aby se lidi nemuseli dívat na to řvaní motorovou pilou, ale už jen na takové to fajnové opracovávání, třeba jak vzniká medvědovi srst. Akci jsem si užil.

Lavička je tvořená ze stojícího medvěda, který je opřený o kmen a na druhé straně je trpaslík, pro kterého je ta fošna, na které se bude sedět i s dětmi těžká, a tak se s ní trápí. Na druhé straně medvěd je docela znuděný, protože má desku opřenou o větev kmene a není to tedy pro něj žádná námaha.

Taková příhoda obecních rozměrů a asi na akcích tohoto typu nijak ojedinělá. Druhý den ráno byl medvěd fuč. V podezření byli hned jako první myslivci, kdo taky jiný, že. Uvidí medvěda a hned tasí. Ti však, že oni ne, že opice určitě byla, ale medvěd… Padalo ještě dost vtípků na toto téma, že se máme jít podívat do hospody, že se šel méďa občerstvit a podobně. V odpoledních hodinách se někdo ozval, že se probudil a na zahradě medvěd, tak že jej vrátí. No jak se tam dostal, se zatím neví, tak kdo ví. Méďa byl poněkud otřískaný, od bláta, ale to jsem vše opravil a je zase jako z časáku.

Tak tu jsou fotky

 

Socha pro základní školu

J. A. Komenský dnes

Ze základní školy v Kozlovicích se na mě obrátili, zda bych jim před školu nevyřezal něco zajímavého. Něco, co by korespondovalo se školou, zaujalo žáky a působilo moderně. No, kombinace požadavků pro ztvárnění takové řezby to není zrovna jednoduchá, leč ne nesplnitelná. Aspoň ne pro člověka s fantazií a tu já – troufnu si tvrdit snad mám, protože nápad přiletěl poměrně záhy, byl přijat i zástupci školy a ve finále i ztvárněn. Postup při vytváření nápadu byl jednoduchý – co jiného, než sám Komenský je lepší analogií ke škole, to je snad zcela dané, ale co dál, dál mě napadl kluk – žák, který by tvořil sousoší, ale v jaké kompozici. Nejlépe, kdyby Komenský předával klučinovi žákovi nějakou informaci a tady přichází ten požadavek “moderně”. Už jsem viděl takovou kompozici, kde kluk drží knihu, knihu – mám rád knihy, nedám na ně dopustit, ale zaujme to dnes aktivní návštěvníky základních škol? Co takhle notebook? Někdo se pohoršil – Komenský a notebook? Co to je? A myslíte, že by Komenský, kdyby žil v dnešní době, se notebooku bránil? Věřím, že by byl v jeho užívání dál, než kdokoli z nás. Vzniklo tak sousoší – J. A. Komenský s klukem a notebookem.

Jaké byly reakce?

Socha je instalována teprve od 1. 9. 2018, musím uznat, že trošku ve mě malého človíčka bylo, jaké budou reakce, ale človíček vzrostl. Reakce, zatím ty, které se ke mně dostaly jsou pozitivní a to je super.

Řezba ještě není opatřena finálním nátěrem, takže je vlastně v surovém stavu. Ale ten tam bude co nevidět.

Dřevo bylo použito z topolového kmene o průměru 1,2 m a výšce 2,4 m.

 

Vyřezávaná lavička

I lavička může být dřevořezbou

Aby i starší lidé mohli pohodlně a příjemně posedět, dostal jsem poptávku na zhotovení vyřezávané lavičky pro klub seniorů. Lavička je umístěna před klubem, kde není příliš mnoho prostoru, proto se nebylo možné příliš prostorově rozmáchnout, byl jsem tedy peněkud střídmý a zároveň jsem nechtěl, aby měla lavička příliš mnoho hran a výstupů, o které by se bylo možné zranit. Budou to užívat přeci jen starší lidé, tak ať si to opravdu užijí.

Co vybrat za motivy pro starší?

Jak se říká, 100 lidí 100 chutí, trefit se všem do toho, co se jim bude líbit je takřka nemožné. Držel jsem se tedy neutrálních motivů, nejlépe přírodních, které mohou oslovit každého a nikoho neurazit, nebo snad pobouřit.

Lavička se na otevíracím dni nově zrekonstruovaného klubu seniorů líbila a to je důležité. Tak ať jim slouží!

Desková dřevořezba – basreliéf

Krásné začátky vyřezávání

Nevím jak který řezbář, ale já začínal drobnou dřevořezbou – postupným nákupem dlátek a rozvíjením se v technikách. Drobnou dřevořezbou rozuměj deskové dřevořezby – obrazy, basreliéfy. Tedy žádný objem, jako jsou sochy, prostě žádné trojrozměrné řezby. Tam jsem neměl z počátku absolutně žádné ambice veplout. Myslel jsem si, že opravdu zůstanu jen u desek. Jsem však tvor zvídavý a dychtivý zkoušet nové věci, jenže… Jenže to není jen tak, k deskové řezbě vám postačí opravdu “jen” ty dlátka, ale jak již začnete pošilhávat po řezbách typu – figura, zvíře, pták, prostě dřevořezbě, kterou si nepověsíte, ale postavíte, tam už si s dláty moc nevystačíte. Dnes jsou velké možnosti a po technické stránce je to jen o penězích, jak se vybavíte, aby ten výsledek nejen, že byl dokonalý, ale aby ta práce k dosažení výsledku byla radostí, ne dřinou. Záměrně píšu “po technické stránce”, protože pokud ten kumšt ve vás nebude, můžete mít sebelepší vybavení a nic vám to nebude platné, ale o tom asi zbytečné psát.

A proč to tak složitě vysvětluji? Dostal jsem se ve víru své dychtivosti a zájmu o mou tvorbu právě k těm prostorovým dřevořezbám a docela jsem v boji s časem u zakázek pominul, kde jsem začal. Že to byly deskové řezby a jak jsem si s chutí zase rýpnul dlátem do desky. Tohle jsem si ale uvědomil, až když bylo hotovo.

Co to bylo můžete vidět níže.