Po několika negativních zkušeností z minulosti s odesláním zásilky, kdy prostě byla odeslaná věc doručena poškozená, už přeci jen přistupuji k zabalení odesílané věci s respektem a vědomím – co kdyby. Ovšem to je jen to A, to B, kdy se něco stane, zásilku máte pojištěnou a začnete to řešit žasnete, jaký postoj k tomu společnost, která se nazývá Česká pošta zaujímá.
O co šlo?
Jelikož jsem výtvarník, tak své výtvory k zákazníkovi z 90% doručuji prostřednictvím pošty. Těch zbylých 10 % jsou lidé z okolí mého působiště, kteří si prostě dojedou. Těm, co to však musím zaslat, již musím využít služeb nějakého přepravce a myslím, že pokud nejste velká zasílací firma, jako e-shop, velkoobchod apod., tak jako první sáhnete po České poště. Já stejně tak. Po prvních kotrmelcích jsem byl touto institucí vychován, kterak bez probdělé noci, zda zásilka bude doručena k zákazníkovi v pořádku, zásilku dobře opatřit obalem, ale zároveň tak, aby cena poštovného nepřevýšila samotnou cenu obsahu. Což, jak zjišťuji, je asi cíl České pošty. Stejně, jako třeba mobilní operátoři po tlaku ČTÚ vypustí nějaký “super” tarif, ale na pozadí vydělají na něčem úplně jiném, co by běžného uživatele ani nenapadlo. Stejně tak mi to přijde i u pošty. S heslem “pokud nechceš, abychom ti zásilku rozflákali a chceš mít klid, zaplať za pojištění – stejně v případě poničení to jsou vyhozené peníze a pořiď zásilku pořádným obalem, který zdvojnásobí cenu zaslání díky hmotnosti daného obalu”.
Teď k věci. Před časem jsem zasílal zákazníkovi řezbu do Španělska. Jelikož neznalý věci, co to bude obnášet a stát, jsem si vše předem na poště zjistil. Samozřejmě mi tam bylo sděleno, mimo jiné, ať to dobře zabalím. Jistě, tohle mi přece nemusí nikdo zdůrazňovat. Ale už v této chvíli mě mělo napadnout, že vlastně je to od pošty dobrý tah – vytrašit zákazníka, aby pořídil zásilku nejlépe sarkofágem a pořádně za hmotnost zacáloval. Tady je už dnes zbytečné přemýšlet nad tím, zda to vůbec dorazí a kdy, ale v jakém stavu. I přesto, že šlo o kus masivního dřeva, ze kterého vlastně nic netrčelo, co by šlo ulomit, nebylo to ani duté, aby to šlo prolomit, jsem k zabalení přistupoval svědomitě. Použil jsem kartony, bublinkouvou folii a na závěr strečovou folii. Balík jsem opatřil mezinárodně známým upozorněním FRAGILE, což by i debil pochopil, že s tím nemůžu mlátit o zem. Původní hmotnost jsem zvedl díky obalu o celé kilo, což ejhle, zásadně změnilo i cenu, jelikož už to nebylo do 8 kg, ale nad. U přepážky byl balík zhodnocen jako dostatečné zabalen, šlo na omak cítit, že je to měkké, tedy, že je tam bublinkovka. Zaplatil jsem a týden jsem trnul, co bude. Nepřišlo potvrzení o doručení, jak jsem byl zvyklý, ale email od zákazníka, že zásilku nepřevzal, jelikož byl obal viditelně poškozen. Španělé si s tím příliš hlavu nelámali, stylem “maňána” poslali zásilku zpět do mých rukou. A co já s tím, že? Tak jsem se jal celou věc reklamovat. Vše bylo nafoceno, podepsal jsem elaborát vygenerovaný vedoucí pobočky pošty a jal jsem se opět čekat, co bude. Po třech měsících mi přišel doporučený dopis, kde jsem se dočetl, že mému požadavku na výplatu náhrady škody nelze vyhovět, jelikož dle zákona bla bla jsem poštovní zásilku dobře nezabalil – bác. OK, tak si řeknete – odvolám se, ale na konci hustě popsaného dopisu se dočtete, že už vlastně ani není kam, jedině na ČTÚ. Pošta se už se mnou nehodlá bavit? Jistě prašule má a ne malé a jestli to chci poslat ještě jednou, tak už s vědomím, že výše zmíněný výčet opatření nestačí. Je potřeba na obale pořádně přidat a zvednout hmotnost. No přiznám se, že jsem na to koukal jako blázen. Dámy za přepážkou začaly odvracet oči pryč se slovy “to my ne, to Praha” Praha nebo Brno, dámy nejsou pošta? Znechucen a s vědomím bezmoci jsem odkráčel.
Kladu si nyní otázky:
- k čemu to pojištění vlastně je dobré? Opravdu jsem byl takový naiva, že jsem si myslel, i kdyby se s tím něco stalo, že mi něco vyplatí? Myslel, krutě jsem se spletl
- má cenu uvádět na balík trapné nápisy KŘEHKÉ, FRAGILE apod.? Nemá
- kde je definované, jak dostatečný obal je pro konkrétní druh zboží, znovu podotýkám kus dřevěného špalku? Já o tom nevím a bláhově jsem si myslel, že když to dáma na poště přebírá, že tím dává i najevo to, že je to zabaleno dostatečně. Protože kdyby nebylo, tak mi to přece vrátí. Nevrátí. Proč tam pak není jen nějaký automat na příjem balíků, jako když vracíte prázdné láhve? Ten vám aspoň léhev vrátí, pokud není zakoupená v daném obchodě. Nač je tam člověk?
- i kdybych přece poslal něco jen tak, bez obalu, zaplatím za to ne malým obnosem, tak přece je pošta povinna danou věc, ne že jen doručit, ale doručit tak, jak ji převzala. Nebo se pletu? Aha, asi jen doručit a mnohdy ani to ne.
Jsem prostě totálně znechucen. Jímá mnou bezmoc, že nejsem schopen někde přijít a na místě to vyřešit. Co si mám tak povídat s ČTÚ? Mám doma řezbu, která mi už vlastně nepatří a nevím, jak ji doručit zpět zákazníkovi bez toho, aniž bych zaplatil trapnou sumu s nejistým výsledkem. Respektive ano, můžu zalít řezbu do betonu, který by stejně s největší pravděpodobností cestou omlátili, a i když by řezbě nic nebylo, adresát by opět zásilku nepřevzal, protože by byl obal poškozen a poště by to bylo jedno, protože už by další peníze inkasovala a tak by to šlo pořád dokola. Docela výnosný byznys, ne?
