Soška Svatého Floriána

Jeden by ani nepomyslel, jak rozmanité poptávky můžou být. Jednou je to dvoumetrová socha a jindy zase soška 13 cm vysoká. Tak tomu bylo i v tomto případě, kdy mi přišla poptávka na dřevořezbu Svatého Floriána. Říkal jsem si po přečteních prvních řádků poptávky – super. Nadšení trochu opadlo, když jsem se níže dočetl, že má jít o sošku 13 cm vysokou. Nu což, i to je práce řezbáře. Velkou motivací však byl účel sošky, za jakým měla být vytvořená, respektive, jak s ní pak bude naloženo.

Soška byla vytvořena pro zesnulého dědečka hasiče a bude umístěna na jeho hrobě. A to je pěkné, co myslíte?

Dřevo jsem použil javorové, je na tak malou soušku poněkud tvrdší, ale já mám tvrdé dřevo raději. Jdou do něj dělat realističtější detaily, než do měkkého. Alespoň teda mě 🙂

Kreslené portréty dívek, psů, osobností, babiček a dětí

Ano, to vše jsem opět kreslil na přání

Od Vánoc uběhl zase nějaký ten čas jako voda a já jsem pro vás kreslil další obrazy, zatím co za oknem poletovaly vločky. Zdá se, že vločky jsou ty tam, za oknem svítí sluníčko a já stále sedím u kreslícího prkna, abych nakreslil vše, co jste si nakreslit přáli. Byla toho opět celá řada. Tak třeba pes čtenář, kresba přítelkyně, ne té mé ovšem a ještě jednou kresba přítelkyně, tentokrát se sklenicí. Nakreslil jsem dalšího Charlie Chaplina, ze známých osobností to byl ještě Antonín Dvořák pro titulní stranu časopisu Fakta a svědectví. Nesmějí chybět portréty dětí, to je takové oblíbené téma a samozřejmě babičky. Pro jednoho hudebního vydavatele jsem keslil na obálku školy pro malý buben kresbu malého bubeníka.

To je zatím za necelé dva měsíce vše. Více toho však můžete vidět na mém webu s kresbami a případně si i zde kresbu na přání objednat – kresba na přání.

Ve dřevě vyřezávaný erb

Jsem rád, že opět žijeme v době, kdy si lidé přestávají svá obydlí zdobit kýči. Ačkoli i kýč vám může vhodně dokreslit atmosféru bytu. Tohle, co mám na mysli, bylo kdysi výsadou urozených rodů, popřípadě vrchnosti, ne prostého lidu, aby si nechali zhotovit svůj erb. Dnes je doba jiná, v něčem příznivá, v něčem ne, ale já bych se nyní držel té příznivé stránky.

Erby už dávnou nejsou výsadou bohatších, dnes si jej může dovolit každý. Každý, kdo si zakládá na rodové linii, na stálosti, nebo chce do erbu vtisknout svou živnost. Nemusíme zůstávat jen u rodů, erb si mohou pořídit i různé spolky. Erb může být nakreslený, vytesán z kamene, vyšitý v látce, ale může být i vyřezán jako dřevořezba do dřevěné desky. A to je ten případ, o kterém zde píšu. Není to úplně má první záležitost, kterou jsem v tomto duchu tvořil, ale první v barvě. Vzhledem k tomu, že jsem i kreslíř, nemám k barvě příliš daleko, ale co se řezby týká, tam jsem zatím barvy nepraktikoval. Už jen jaksi z prostého důvodu, že se jedná právě o dřevo a je poněkud škoda zakrývat barvou strukturu tohoto úžasného materiálu. Když si to však zákazník přeje, pak vlastně proč ne. K erbu se to nakonec i hodí.

  • materál lípa
  • kolorováno akrylovými barvami
  • rozměr erbu je 55 x 45 cm

Deskový obraz – dřevořezba

Vyřezávaný strom života

Obraz nemusí být vždy malovaný nebo reprodukce originálu, případně kopie fotky. Pokud máte rádi dřevo, můžete mít obraz právě třeba ze dřeva. A když k tomu máte představu nebo nápad, co by na obrazu mělo být, může být takový vyřezávaný obraz dostupný i pro vás.

Jako v případě této deskové řezby, kdy jsem byl osloven s jasnou představou, co by na obrazu mělo být, jaký by měl mít rozměr. Se zákazníkem jsem již jen doladil rozmístění, co kde na desce bude, aby nevznikl zbytečně hluchý prostor a bylo vymalováno, vlastně vyřezáno 🙂

  • rozměr desky 90 x 45 x 5 cm
  • povrchová úprava: mořeno, kartáčováno a voskováno
  • materiál: masivní lipové dřevo

Pracovní stůl řezbáře

Asi to taky znáte, když máte takové to vnitřní nutkání něco udělat, zraje to ve vás a nakonec to lusknutím prstu přijde. Já měl pořád nutkání dokumentovat svou práci, ale tak trochu jinak, než jen fotit nebo natáčet se při ztvárňování nějakých soch. Ono to ani nejde – sebe sama, když držím třeba pilu. Šlo mi spíše o detail a ten jaksi na dvoumetrové soše hledáte stěží nebo spíše takový ten, který by naplnil to prvotní nutkání. Hlavně spojit to mé focení, tzn. ne jen přijít a cvaknout, ale trochu si s tím pohrát a navíc, aby šlo o tu mou práci řezbáře. Já, když vidím někde v časopisech fotky stolařských nebo řezbářských dílniček po dědečcích, tak jihnu. A něco v tomto duchu jsem měl potřebu vytvořit. Naštěstí a osud mi tomu přál – mám ho za to rád, mám teď dost práce na deskových řezbách nebo deskových obrazech chcete-li. A to je přesně ta příležitost, kde se člověk může tematicky s foťákem vyřádit.

Je to pro mne prvotina, která se určitě někam vyvine. Myslím, co se fotek týká, tak posuďte.