Kresby na přání, jsem tu pro vás

Přináším jednu z dalších várek kreseb na přání, které jste si u mě objednali. Díky za přízeň a váš zájem. Přání jsou různorodá a tak je to dobře. Kreslit stále dokola totéž by jednoho unavilo a přestalo bavit. Paleta je tedy pestrá a snažím se všem vyjít vstříc. Ať jsou to kresby k životním jubileům se specifickými požadavky. Kresby zvířat, nejčastěji asi koňů a psů, tak tu jsou kresby krajin, kresby jako podklad pro budoucí tetování. Dokonce akty – je fajn, že se nestydíte a pošlete fotky s intimní předlohou.

Obracíte se na mne i s prosbami, že vás jiný kreslíř odmítl, že je fotka nekvalitní a kreslit z ní nebude. To se u mě nestane, kresba se dá zhotovit zcela ze všeho! Jasně, ten výsledek bude odpovídat tomu, jaká předloha byla, ale to si vždy předem hezky vyložíme, aby pak nebylo zklamání, ale dělám maximum. Mrzí mě, že se někteří kolegové chovají i tak, že zaplatíte a kresbu nedodají. I zákazníci z touto zkušeností se na mne obracejí. Nic z toho ode mne nečekejte. Já to dělám rád, baví mně to, tak proč dělat zlou krev, už tak je zla na světě dost a vám kresby dělají radost.

Tak mrkněte, co jsem kreslil

Pokud se vám mé kresby líbí a sami byste něco chtěli nakreslit, pak mne můžete kontaktovat a domluvíme se – kontakt.

Dřevořezba jako dárek k životnímu jubileu

Socha v životní velikosti reálné osoby

Většinou se snažím zákazníkům vymluvit požadavek, že by chtěli vyřezat pro své rodiče vnoučata jako sochy a podobně. Přijde mi to takové možná trochu morbidní, tvořit si doma lapidárium. S kresbou na stěnu nemám problém, to je vlastně i podstata mého kreslení, ale u dřevořezby reálných osob, tomu jsem nějak nepřišel na chuť.

Výjimka potvrzující pravidlo

Nikdy neříkejte nikdy a tak se i stalo. Udělal jsem výjimku. Byl jsem investory přesvědčován a přesvědčen, že obdarovaný sochou a tedy i ten, kdo měl být ztvárněn, neboli vysochán dárek určitě ocení. Ono to není jen o tom, že budete mít na zahradě sebe sama, v tom lepším případě, když se dílo podaří. A tady je právě to úskalí. Nevím, jakou máte kdo představu o sochařině, co vše tomu předchází, aby byla hlava opravdu alespoň trochu podobné realitě. Tělo pomíjím. Dostal jsem pár fotek, na kterých téměř na všech vypadal dotyčný zcela jinak a teď tvoř. No vařil jsem z vody, jak jinak, ale požadavek byl, abych zachytil jeho výraz, který je pro danou osobu zcela výstižný a toho jsem se držel. Ve výsledku si je pravděpodobně dotyčný podobný jen z předu, tedy ánfas, já jsem jej na živo neviděl, ale co se dá dělat.

Materiál

Socha měla být v životní velikosti, měl jsem krásný jasanový dvoumetrový špalek, který jsem použil. Jasan má úžasnou kresbu, a když je dobře prorostlý větvemi, pak ani moc nepopraská.

Ještě možná trochu ke kompozici. Ztvárněná osoba má ráda víno a chození po horách. Kompozičně byl tedy zasazen na skálu, ve sportovním a s vínem v ruce, koukajíce se zasněně a spojeně do dáli. Což si myslím se zdařilo.

Co je možná důležité zmínit, na práci jsem měl 7 dní a takový kvalt při tvoření nemám rád 🙁

Však posuďte

 

Další z řady vyřezávaných medvědů

Jak jsem se zúčastnil Myslíkovského dřevorubce

Ano, sice jsem se této soutěže zúčastnil, nikoli však jako soutěžící dřevorubec, ale opět jako doprovodný program, kde jsem předváděl ukázky řezbářského řemesla. Ne tedy toho klasického s dlátky, ale vyřezávání motorovou pilou a dalšími obráběcími nástroji. Ono to ani u tak velkých dřevořezeb nejde. Těžko si představit, že bych postavu 150 cm vysokou dlabal dláty. Mohl bych snad, ale to bych dělal teda hodně dlouho. Jak to dělávali řezbáři před motorovými pilami vlastně ani nevím. Snad pilami ručními. No byli to hold machři.

Takže já tam onu sobotu v celodenním nasazení tvořil mládě medvěda s medvědicí. No, nejen onu sobotu, předcházela dvoudenní příprava. V sobotu jsem finišoval tak, aby mohla být dřevořezba připravena k vydražení. A stalo se. Po litém souboji přihazování se tato kompozička vydražila a nový majitel si ji mohl odvézt. Jak to s odvozem dopadlo nevím, nový majitel kolem řezby bezradně chodil, jak ji odveze, ale on už snad něco vymyslí.

Nutno zmínit, že onen výtěžek z aukce připadl organizátorům akce SDH Myslík, kteří si to zasloužili.

Vyřezávaná lavička pro mateřskou školu

Den obce v Kozlovicích

Byl jsem pozván jako doprovodný program na obecní slavnosti obce Kozlovice, v jejíž části mimo jiné i žiji. V tento sobotní den jsem tam byl za řezbáře a druhý den, kdy proběhla mše za obec a následné posezení jsem tam byl za starostu SDH. To jen tak na okraj 🙂 Jsou to takové mimikry. Za prostého občana jsem už dlouho nikde nebyl. No vraťme se k onomu sobotnímu dni. S organizátory jsme byli předem domluveni, že to bude lavička, která bude umístěna v mateřské škole v Kozlovicích a bude tedy sloužit dětem. Což je taková, řekl bych ušlechtilá práce. Motiv a celkové zpracování nechali zcela na mě. Samozřejmě, že řezba takového rozsahu nelze udělat za jeden den, v den akce. Začal jsem tedy o dva dny dříve, příprava na hrubo a v den akce už jen dodělávky a finalizace, aby se lidi nemuseli dívat na to řvaní motorovou pilou, ale už jen na takové to fajnové opracovávání, třeba jak vzniká medvědovi srst. Akci jsem si užil.

Lavička je tvořená ze stojícího medvěda, který je opřený o kmen a na druhé straně je trpaslík, pro kterého je ta fošna, na které se bude sedět i s dětmi těžká, a tak se s ní trápí. Na druhé straně medvěd je docela znuděný, protože má desku opřenou o větev kmene a není to tedy pro něj žádná námaha.

Taková příhoda obecních rozměrů a asi na akcích tohoto typu nijak ojedinělá. Druhý den ráno byl medvěd fuč. V podezření byli hned jako první myslivci, kdo taky jiný, že. Uvidí medvěda a hned tasí. Ti však, že oni ne, že opice určitě byla, ale medvěd… Padalo ještě dost vtípků na toto téma, že se máme jít podívat do hospody, že se šel méďa občerstvit a podobně. V odpoledních hodinách se někdo ozval, že se probudil a na zahradě medvěd, tak že jej vrátí. No jak se tam dostal, se zatím neví, tak kdo ví. Méďa byl poněkud otřískaný, od bláta, ale to jsem vše opravil a je zase jako z časáku.

Tak tu jsou fotky

 

Socha pro základní školu

J. A. Komenský dnes

Ze základní školy v Kozlovicích se na mě obrátili, zda bych jim před školu nevyřezal něco zajímavého. Něco, co by korespondovalo se školou, zaujalo žáky a působilo moderně. No, kombinace požadavků pro ztvárnění takové řezby to není zrovna jednoduchá, leč ne nesplnitelná. Aspoň ne pro člověka s fantazií a tu já – troufnu si tvrdit snad mám, protože nápad přiletěl poměrně záhy, byl přijat i zástupci školy a ve finále i ztvárněn. Postup při vytváření nápadu byl jednoduchý – co jiného, než sám Komenský je lepší analogií ke škole, to je snad zcela dané, ale co dál, dál mě napadl kluk – žák, který by tvořil sousoší, ale v jaké kompozici. Nejlépe, kdyby Komenský předával klučinovi žákovi nějakou informaci a tady přichází ten požadavek “moderně”. Už jsem viděl takovou kompozici, kde kluk drží knihu, knihu – mám rád knihy, nedám na ně dopustit, ale zaujme to dnes aktivní návštěvníky základních škol? Co takhle notebook? Někdo se pohoršil – Komenský a notebook? Co to je? A myslíte, že by Komenský, kdyby žil v dnešní době, se notebooku bránil? Věřím, že by byl v jeho užívání dál, než kdokoli z nás. Vzniklo tak sousoší – J. A. Komenský s klukem a notebookem.

Jaké byly reakce?

Socha je instalována teprve od 1. 9. 2018, musím uznat, že trošku ve mě malého človíčka bylo, jaké budou reakce, ale človíček vzrostl. Reakce, zatím ty, které se ke mně dostaly jsou pozitivní a to je super.

Řezba ještě není opatřena finálním nátěrem, takže je vlastně v surovém stavu. Ale ten tam bude co nevidět.

Dřevo bylo použito z topolového kmene o průměru 1,2 m a výšce 2,4 m.