I do nábytku jsem se pustil

Když prostě máte potřebu

Obdivuji ručně vytvořené nábytkové kousky. Je v podstatě jedno, co to je, zda jen noční stolek, nebo už větší kus nábytku, jako třeba skříň nebo postel. Nebo takové točité schodiště – to je už kousek pro fajnšmekry. Opravdu je na co koukat a někdy – dost často – se koukám s otevřenou pusou.

Nemám na mysli, jen nějaké opracované dřevo, které se na nás chrlí třeba z Polska a tváří se umělě jako masiv. Ačkoli znám dobrého truhláře, který si pořídil takový ten zahradní set – masivní stůl, lavice a křesla z Polska. Jistě to znáte, pořídíte cca za 10 000 Kč. Koupil to se slovy “Já bych to za ty prachy nikdy nevyrobil”. Má pravdu, ale jde jen o to?

Asi bych se nepouštěl do zahradních setů, mám raději solitéry, tzn. ať už lavičku, špalek v podobě křesla, jen tak někde na zahradě pod stromem osamocenou. A když už to na tu zahradu dám, tak s tím, že je to součástí přírody – zahrady a je to tím pádem opracováno na hrubo a bez povrchové úpravy. Vše má svůj čas rozpadu, ať je i toto pohlceno přírodním koloběhem zkázy. Není třeba to natírat lazurou nebo nedej bože lakovat. Stejně to venku nevydrží.

Před nějakým časem jsem někde na netu viděl zajímavý stolek, fotku jsem si uložil, jak to mám ve zvyku, ono se to vždy může někdy hodit. A teď přišel čas, ta chuť s tím něco udělat. Člověk se nějak vyvíjí, ať už zručně, ale taky je potřeba na vše mít potřebné nástroje a nářadí. Jinak – chuť je sice pěkná a užitečná, ale když to nemáte čím udělat, tak je to jen pocit. Došel jsem tedy do stadia, kdy si už na některé kousky troufnu. A tohle byl ten případ, kdy fotka byla uložena a nastal čas zkusit s tím něco udělat – realizovat to.

Stále na koleně

Nemám příliš rád pravidelné tvary, přesné spoje a úhly, ani ostré hrany a ani bych to asi nedokázal udělat. Nejsem truhlář s potřebným vybavením, dílnou s potřebnými stroji a tak je to stále práce na koleně. Když koupím neopracované desky, nebo využiji nějakých starých, tak vycházím z toho, že jsou křivé, stočené do vrtule, neopracované. To mi vyhovuje. Pravda, je tomu trochu potřeba pomoct, srovnat. Ale nikdy ne tak, jako když jdete do hobby marketu a tam na vás v regálu koukají srovnané desky vyhlazené jak dětská prdélka a rádoby rovné. S takovým materiálem já pracovat neumím. Když se však podíváte na úvodní fotku, asi vás napadne, že z úplně křivých desek to vyrobit ani nejde. No, jde 🙂 Ale je k tomu potřeba tak přistupovat a nečekat, že vše bude lícovat. Jde však o to? Šlo vlastně jen o to, aby se to ve finále nehoupalo, bylo to relativně v rovině – asi by nebylo úplně ideální, kdybyste si na to postavili sklenici vína a ta byla nahnutá, jako na palubě Titaniku. Ale i to by mohlo být zajímavé.

Slouží jako podstavec

Tento kousek byl vyroben za účelem, že se na něj něco postaví. V podstatě cokoli, váza s květinami, lampa, nebo to může jen sloužit jako odkládací stolek u pohovky v obýváku, třeba na víno. Není to nijak objemné, vejde se opravdu kdekoli. Vyjímat by se mohl v obýváku, v předsíni, na terase. Je to jen na fantazii domácího architekta, kterým jsme nejčastěji my sami.

Trocha technických údajů

Stolek nebo podstavec, jak to kdo pojme, je vyrobený z šesti dílů smrkových desek. Čtyři tvoří takové to X, což vytváří dojem zkrouceniny. Přišlo mi to však samo o sobě takové strohé, tak jsem do středu ještě zakomponoval kouli. Ta je vyrobena z ořechového dřeva. Z obyčejného špalku, který jsem kdysi uřízl ze starého ořechu.

Na výšku to má 72 cm a půdorys 26×26 cm.

Jednotlivé díly jsou lepeny profesionálním truhlářským lepidlem.

Dřevo je opáleno a kartáčováno, aby vzbuzovalo jak na pohled, tak na omak dojem starého dřeva.

Následně je stolek namořený odstínem dub tmavý a natřený včelím voskem. Středová ořechová koule je ošetřena jen voskem. Je tedy krásně vidět struktura ořechu, což byl účel.

No a pokud se vám toto mé dílko líbí a měli byste o něj zájem, může být vaše 🙂 Cena je 2300 Kč. Můžu však vyrobit dle přání nový kousek s jiným odstínem, bez koule, nebo s krychlí, to je na vás. Kontakt na mne je zdrazil(zavináč)merkovice.cz – napište.

Více fotek můžete shlédnout také v mé galerii řezeb – dřevořezby.

 

Kresba na zakázku – kaple sv. Cyrila a Metoděje Radhošť | Pustevny

Oblíbené poutní místo v Beskydech

kresba, krajina, kresba na zakázku, originální dárek
kaple sv. Cyrila a Metoděje Radhošť – Pustevny

Přiletěla mi v nedávné době poptávka na kresbu krajiny a konkrétně kaple sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti. Asi všichni z okolí Beskyd nebo i dále toto poutní místo na Pustevnách znáte a rádi zde chodíte. Stejně tak i já. Proto jsem se s radostí této příležitosti nakreslit toto oblíbené místo rád zhostil.

Jak kresba vznikla

Jak to tak většinou u všech mých kreseb bývá, i zde došlo k výběru vhodné kompozice. Málo kdy se stane, že hned na první pohled mne daná předloha zaujme a pouštím se do práce. Vždy kreslení předchází konzultace nad návrhy, zda je vhodná ta či ona předloha. Kdo jste na Radhošti a konkrétně u kaple byli, dáte mi za pravdu, že je krásná ze všech stran. A že ze všech stran něčím zaujme. Předloha, kterou jsem dostal k objednávce na kresbu, byl pohled ze zadní části kaple, směrem k Pustevnám. Říkal jsem si, že přece existuje více zajímavějších pohledů, než zrovna “zadek”. Poslal jsem tedy zákazníkovi ke konzultaci i jiné pohledy, ale trval na tom, že to bude zrovna tento pohled. OK, náš zákazník, náš pán. Dohodli jsme se a já se pustil do práce.

Průběh kresby

No řeknu vám, že z počáteční nedůvěry v tuto předlohu, jsem postupem hodin, strávených u kreslícího stojanu přišel této předloze na chuť. Jak se mi pod rukama přetavovala v kresbu a začala se kaple klubat z těch temných oblak v kontrastu se světlými místy, říkal jsem si “wow”. Opět mne uhel přesvědčil o jeho nedoceněnosti a skrytých vlastnostech. To se mi stává často 🙂

Kresba vznikla poměrně rychle, protože se kreslila téměř sama. A bavilo mě to. Nemůžu říct, že je to tak u všech zakázek. Ke všem kresbám však přistupuji zcela stejně. To se snad ani nedá šulit, aspoň já to neumím 🙂

Pokusil jsem se i o časosběrné video, jak kresba vznikala. Nemyslím, že je příliš povedené, ale budu na vylepšeních pracovat, takže je možné se těšit na další. Každopádně je zde zachyceno něco málo z podpokličky vzniku takové kresby.

Trocha technických údajů

Jak jste asi již z článku pochopili, jde o kresbu uhlem. Je to můj oblíbený kreslící nástroj. Používám značku Faber-Castell PITT a konkrétně Monochrome přírodní uhel. Ale nejen. Pomáhám si i uhly umělými, ať už od jmenované značky nebo a to se asi usmějete, uhly ze sady zakoupené z Lidlu. Nelze s tím kreslit celou kresbu, respektive toho, čeho chci na kresbě dosáhnout, lze jen uhlem přírodním. Není však všemocný, proto si pomáhám i zmíněnými alternativami. Jak a při čem, to je spíše na samostatný článek. Pokud by byla zájem, pak to můžete napsat do komentáře k tomuto článku.

Dále používám těrky, hadříky, prsty a aby ty tři zmíněné věci nejezdily po papíru na sucho, pak si nastrouhám uhel na prášek a ten nanáším těmi třemi věcmi na potřebná místa v potřebném množství. Kdy volím těrku, hadřík nebo prst, je už opět samostatné téma.

A co guma?

No jasně, guma nesmí chybět. Ne však proto, že by mi něco někde ujelo, ale čistě na potřebné zesvětlení daného místa, kde je to žádoucí. Gumy používám plastické, opět značky Faber-Castell nebo takovou bílou – tvrdší, kterou řežu do hrotu, nebo na ostrou hranu, abych s ní pak mohl udělat tenkou bílou čáru. Opět technika gumování na samostatný článek 😉

Formát této kresby byl zvolen A1, což je největší formát pro kreslící karton, který lze pořídit.

Pokud vás tato kresba zaujala, pak se můžete podívat na další do mé galerie – kresby Radek Zdražil.

 

Řezba jako cena pro Radka Pastrňáka z kapely Buty

dřevořezba, cena, řezba, ruční prácePředána cena, jejímž jsem autorem

Už to byl druhý ročník

Ano, již to bylo pod druhé, co jsem tvořil řezbu pro hudební festival Horečky Fest. Tentokrát to bylo pro skupinu Buty a cenu přebíral, jak jinak, než sám Radek Pastrňák. Dle jeho úsměvu a samotných rozpaků při převzetí ceny soudím, že byl spokojený. Jak s tím naložili kluci z kapely dále – netuším, třeba se to jednou dozvím 🙂 Ale když už ne řezba, snad je mohl zajímat samotný obsah láhve, která byla součástí ceny. Pro zajímavost, tím obsahem byly 2l slivovice.

V loňském roce byla tato řezba určena Petru Fialovi z Mňágy a Žďorb.

Co bylo motivem řezby?

Motivem řezby je skokan na lyžích s elektrickou kytarou, což je vlastně značka festivalu. Skokan je to proto, že se festival pořádá v areálu skokanských můstků ve Frenštátě p. Radhoštěm a kytara je asi jasná. Dále má řezba fungovat i jako stojan na 2l láhev. Ať to není jen takový kus špalku. Celkově má řezba působit jako cena a proto je nutné skloubit všechny výše zmíněná kritéria a navíc by to mělo poněkud designově vypadat. Organizátorům se cena líbila, tak věřím, že vše potřebné bylo splněno.

Dřevo bylo ořechové

Jako dřevo jsem tentokrát použil ořech. Řezba je vyrobena z jednoho kusu špalku. Byl natolik dobrý, bez větších prasklin, že by byla škoda tvořit řezbu z lepeného dřeva. Takto byla krásně zachována autenticita dřeva, jeho struktura, a že ji ořech má. Vše pak bylo zvýrazněno díky povrchové úpravě a to za použití čistě přírodního včelího vosku. Řezba pak nejen, že měla hedvábný povrch, ale i specifickou vůni.

A co další ročník?

No uvidíme, pro koho bude cena v příštím ročníku a jak bude vypadat. Něco už v hlavě mám a myslím, že to bude opravdu designový kousek 🙂

Pokud se chcet podívat na více fotek této řezby, pak se můžete mrknout do galerie řezeb.

Vinné hrozny

fotka vinná réva hrozna solarisNenechte se mýlit, je to sice vinná réva, ale nikoli z tratí na jižní moravě, ale z té severní. A přímo oblasti beskydské. Prostě mi ten pohled z okna přišel zajímavý, na ty sluncem zalité hrozny, které se každým dnem nafukují více a více, tak jsem vytáhl foťák a fotil.

Odrůda je to Solaris, takže žádné skleníkové plaňky – nevím, zda to u vína vůbec jde – prostě odrůda, která se do našich východních a horských podmínek hodí. Teda vinaři tvrdí. Ale jak z fotky vidno, snad jo. Nechvalme však dne před večerem, do vinobraní daleko a tak já budu kradmo chodit kolem s foťákem a sledovat dál tu nádheru.

Řezba jako putovní pohár

Dřevořezba, putovní pohár, lípa, deskový obraz, řezbaPrávě jsem vytvořil novou řezbu. Jedná se o putovní pohár pro gulášové slavnosti v obci Palkovice na frýdeckomístecku. Jelikož je tento festival zaměřený na dechovky, pivo a guláš, tak byly tyto symboly ústředním motivem řezby. Požadavkem bylo, že má být řezba jako cena – putovní pohár pro vítěze nejlepšího guláše a musí obsahovat prostor pro umístění štítků vítězů. Pravidlem soutěže je, že cenu definitivně získá gulášový tým, pokud 3x za sebou uvaří nejlepší guláš. Jinak bude cena putovat mezi vítězi každého ročníku. Prostor na štítky je tam docela velký, takže může cena putovat opravdu dlouho. Co se s cenou stasne, až dojde prostor na štítky a pohár nebude mít vítěze mi už organizátoři nesdělili.

Materiál jsem použil lipové dřevo, jelikož se mi před časem naskytla příležitost získat dvě masivní desky z lipového kmene, které mám uskladněné již třetím rokem a nyní se nakytla ideální příležitost k jejich využití.

Dlouho jsem nepřišel lipovému dřevu na chuť, ale jak je těch řezeb více a více, začínám se tomuto druhu dřeviny poddávat. Zpracování lipového dřeva je úplně jiné, než práce s jakýmkoli jiným – tvrdým dřevem. Fakt je potřeba vědět, jak na něj. A to se týká i samotné povrchové úpravy. Na co jsem byl zvyklý u tvrdého dřeva, třeba huršně, tak vůbec neplatí u lípy. Lípa je trochu jako plastelína a když se říká dřevořezba, tak tady to platí na 100 %. Pokud chcete mít hezký detail, tak bez ostrého řezbářského nožíku u lípy neuspějete. Takže vlastně opravdu řežete, neboli vyřezáváte.

Řezba je vytvořena ze dvou dílů, tzn. samotná řezba a podstavec, na kterém nejen, že stojí samotná řezba, ale jsou umístěny i štítky s vítězi.

Na další fotky se můžete podívat v Galerii.