Asi to taky znáte, když máte takové to vnitřní nutkání něco udělat, zraje to ve vás a nakonec to lusknutím prstu přijde. Já měl pořád nutkání dokumentovat svou práci, ale tak trochu jinak, než jen fotit nebo natáčet se při ztvárňování nějakých soch. Ono to ani nejde – sebe sama, když držím třeba pilu. Šlo mi spíše o detail a ten jaksi na dvoumetrové soše hledáte stěží nebo spíše takový ten, který by naplnil to prvotní nutkání. Hlavně spojit to mé focení, tzn. ne jen přijít a cvaknout, ale trochu si s tím pohrát a navíc, aby šlo o tu mou práci řezbáře. Já, když vidím někde v časopisech fotky stolařských nebo řezbářských dílniček po dědečcích, tak jihnu. A něco v tomto duchu jsem měl potřebu vytvořit. Naštěstí a osud mi tomu přál – mám ho za to rád, mám teď dost práce na deskových řezbách nebo deskových obrazech chcete-li. A to je přesně ta příležitost, kde se člověk může tematicky s foťákem vyřádit.
Je to pro mne prvotina, která se určitě někam vyvine. Myslím, co se fotek týká, tak posuďte.
Tak jsem si říkal, že bych mohl přispět místnímu spolku myslivců darem něčeho vyřezávaného do tomboly na jejich Myslivecký ples. Je to takový zvyk, že krom finančních příspěvků dávají lidé do tombol i věcné dary, prostě jen tak nezištně. U myslivců je zaplnit tombolu dary o to snadnější, že vyrazí s flintami do přírody a hned máte tombolu plnou mrtvol.
